Jdi na obsah Jdi na menu

Adapťák

     Jak možná víte nebo ne, nastoupil jsem na střední školu, přesněji na gymnázium Botičská. Začátkem školního roku jsem absolvoval adaptační kurz a tento článek je jakýmsi shrnutím, chcete-li ohlédnutím. Doufám, že si ho užijete stejně tak, jako já si užil kurz.

Skřřřsííí. Dvouvagonová Regionova zastavuje a na perón se vynořuje zástup lidí, který má co dělat, aby se na malinkaté nástupiště vešel. Poté, co se všichni ujistili, že celkové ztráty jsou v toleranci deseti procent jsme se vydali na cestu.

    Šli jsme přes kopce a kolem pole, přes les a most, až jsme uviděli budovu - naše útočiště na pár dní.

    První den - expedice - rozluštit šifry, najít a poskládat mapu a vydat se na cestu. Letos, jako i minulý rok, se jedna skupinka ztratila. Já to ovšem beru jako pozitivum, protože jak jinak se poznat lépe než posloucháním nadávek toho druhého, tím se o ostatních dozvíte mnoho a v hezkém okolí to nebylo nic hrozného. Když všichni dorazili do tábořiště, mohli jsme začít stavět teepee - naše místo pro přenocování. Následná noc by se dala shrnout asi takto: „Bylo to fajn, ale byla zima.”

    V průběhu týdne jsme dělali aktivity na stmelení kolektivu, které jsme jakžtakž přežili, ale výsledek jim nelze upřít.

    Asi jednou z nejlepších aktivit bylo barvení třídního batůžku, na které se všichni těšili, a který nám zůstane navždy, tedy dokud ho někdo nezapomene v MHD.

    Poslední den. Dobalit zbytek věcí, nasnídat a připravit na odjezd. Úderem půl jedenácté se všichni scházíme venku a profesoři nám sdělují poslední informace. A jde se. Přes most, lesem, kolem pole, přes kopce až k nádraží. Skřřřřsííí. Dvouvagonová Regionova zastavuje a zástup lidí mačkající se na nástupišti se hrne do vlaku, přeci jen, nechceme způsobit velké zpoždění. A jede se domů. Někdo se těší, někoho mrzí, že je po všem. Ale je třeba si říct: „Klid, v pondělí se opět shledáme.”

 

Pár ohlédnutí od spolužáků:

Bylo to jako procházka zahradou plnou růží. Až jsem myslel, že z toho vykvetu.

                                                                                                                  A. Holas

Adapťák byl fajn, plný zážitků a poznávání nových lidí. Po celou dobu převládala veselá nálada a až na to, že byla zima si ho všichni užili.

                                                                                                                 J. Heřmánek

V poli plném kukuřic poznáš pravého přítele.

                                                                                                                 A. Uhrová

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář