Nerad se seznamuji ve vlaku, proto taky mám psa
Nerad se seznamuji ve vlaku, proto taky mám psa
Bylo to to nenormální ráno, které se stane tak dvakrát do roka a já musím vstávat dřív než v sedm hodin. Bylo to protože jsme jeli se třídou, ne mojí, na výlet vlakem. Měl jsem to štěstí, že jsem seděl v kupé sám, bez mých ne-spolužáků. Spolu se mnou seděl v kupé pár z ciziny, postarší, upravená dáma a mladá dívka, které mohlo být tak sedmnáct.
Zhruba tak v polovině cesty se na mě ta dívka usmála, úsměv jsem oplatil mým, skoro nezaznamenatelným úsměvem a vrátil jsem se zpět ke čtení novin, i když asi pět minut mi vrtalo hlavou proč se usmála. Po dobu těchto minut jsem novinovými stránkami jen otáčel a nečetl, takže potom, co jsem od dumání opustil, vrátil jsem se zpět na stranu dvanáct.
Zhruba v druhé třetině cesty se se mnou dala do řeči, což zahrnovalo otázky kam a proč tam jedu. Na její otázky jsem monotónně, avšak zdvořile odpověděl a doufal, že se nic podobného nestane do konce cesty. Díky bohu nestalo.
Jen si představte co by se stalo, kdybychom se dali dohromady. Já, jelikož se mi nic takového nestalo, si to představit nedokážu.
Nyní zde postavím takový menší oslí můstek.
U nás ve třídě byl jeden pár, jejich projevy náklonnosti na veřejnosti byly tak sladké až jsem z toho dostával cukrovkový záchvat, nebo jinou otravnou nemoc, tak mě teď tak napadá, že bych se mohl zeptat Charlieho Sheena, ten by mi poradil. Nicméně zpět k našemu páru, trochu jsem jim záviděl. Ty jejich společné aktivity a tak, ale dospěl jsem k závěru, že být ve vztahu je jako mít psa. Musíte mu kupovat jídlo, oblečení, doplňky, léky když je mu špatně. Musí se s ním chodit ven. Musíte si s ním hrát, dělat mu společnost. A je nabíledni jasné, že s vámi bude i spát.
Hádejte co? Mám psa, je přeci jen o něco levnější a nejí vám vaše hranolky.