Pohodlí, a nebo muka stvořená konstruktéry a dodavateli aero-občerstvení.
Pohodlí, a nebo muka stvořená konstruktéry a dodavateli aero-občerstvení?
Tak, po nějaké době jsem se konečně odhodlal k napsání dalšího článku, takže místo abych dělal nějakou produktivní práci, tu sedím a píšu článek, který si přečte minimální počet lidí. A moje máma.
Jak jsem již psal nebo spíše varoval dnes se rozepíšu o cestování.
Já nesnáším cestování na dlouhé vzdálenosti. Je to něco hrozného. V každém dopravním prostředku určeném na dlouhé cesty je prostoru asi jako v autolékárničce. Cesta dálkovým autobusem je pohodlná jen pro ty, kterým schází nohy a čichové smysly. Naopak výhodou by bylo titanové pozadí, bez kterého cestu autobusem nelze přežít.
Poté, co zažijete úmornou cestu busem, budete chtít pro změnu letadlo. Tůdle. Letadla jsou nejhorším dopravním prostředkem, říkejte si, co chcete, ale mám pravdu, a to ještě ani nemluvím o těch martýriích, které musíte zažít, abyste se dobrovolně usadili na sedadlo strastí, jež je v letadle každé sedadlo. Poté,co se usadíte na sedadlo velikosti krabičky od zápalek, vyslechnete si bilingvální pokyny, jejichž anglická část je kostrbatá asi jako děj telenovely, kterou sleduje vaše babička. A protože máte štěstí, dvě řady od vás sedí ubrečené děcko, které vás deptalo již na letišti. Až zkousnete fakt, že to dítě brečet prostě nepřestane, rozhodnete se, že si zpestříte let a koupíte si jídlo. Za nehorázně vysokou cenu, za kterou byste si koupili celý oběd pro jednoho v restauraci, si koupíte bagetu, jejíž hodnota je z 90% tvořena takzvanou "výškovou přirážkou".
Ale musím říct, že letecké společnosti se nás snaží připravit i na to nejhorší počasí, které můžeme na dovolené zažít. Poslední letadlo ve kterém jsem letěl mělo své vlastní klima. Chvíli jsem se bál, že se mi nad hlavou tvoří bouřkový cumulonimbus. Takže potom, co toto zažijete si budete vážit, jak vyprahlého Egypta, tak promáčeného Londýna.
Letecké společnosti s námi zacházejí jako s věcmi, naštěstí, ale nedošly tak daleko, aby s námi zacházeli jako s našimi zavazadly.
Konstruktéři dopravních prostředků si nás představují jako útvary bez nohou, rukou a čichu, které můžou sedět několik hodin na zadku a nevnímat tu tupou bolest, která prochází celým tělem.
Asi tu není jiná možnost jak jet za odpočinkem, nebo jo? Ano, je tu. Vlak. Jen si to představte, nejste 11 kilometrů nad zemí, ani nehrozí, že řidič autobusu usne a napálí to s vámi do stromu. Ve vlaku si jen tak sedíte, kocháte se krajinou a můžete dělat něco nemyslitelného - procházíte se. Tudíž, když vás začínají bolet nohy a zadek, prostě se zvednete a projdete se. A ještě to nejdůležitější - MŮŽETE OTEVŘÍT OKNO. Jen si to zkuste v letadle, své spolupasažéry tím nenadchnete, jelikož jste jim zničili předraženou bagetu a břečku, jež nazývají kafe.
Bon voyage!